Jacinto Quincoces

Jacinto Quincoces je jedním z nejvíce zapomínaných legend slavného Realu Madrid. A nemůžeme se ani tak moc divit, vždyť v době jeho aktivní kariéry ještě neby Real Madrid tím Realem Madrid, na nějž jsme zvyklí, navíc nastupoval na pozici obránce, což není nějak zvlášť oslavující post.

Jacinto se narodil 17. června roku 1905 ve španělském městečku Baracaldo, kde v místním klubu Desierto De Baracaldo poprvé nakoukl do světa fotbalu. Po několika letech se ale celá rodina Quiencocesů přestěhovala do větší Vitorie. Největším klubem této metropole vždy byl a také stále je, Alavés a vlastně tady se usídlila v roce 1920 naše hvězda. Tento klub ale nebyl v této době příliš oblíbený a známý a možná i proto v něm Jacinto nezažil větších úspěchů. Musím ale připomenout, že španělská liga, jak ji známe dnes, vznikla vlastně až v roce 1928. A právě v této době si Jacinto připsal první veliký cíl - 15. května následujícího roku byl totiž povolán do španělského národního týmu, kde debutuje v utkání s Anglií.

O dva roky později přestoupil Jacinto do slavného Realu Madrid. A tady - společně se Zamorou a Ciriacem - vytvořil legendární defenzívu. Již v první sezóně vyhrávají Los Blancos, s Jacintem v sestavě, první mistrovský titul. V roce 1933 byl tento úspěch zopakován a již v roce 1934 získal Real Madrid do svých sbírek také španělský pohár. Ve stejném roce se v Itálii konalo také Mistrovství světa a v sestavě španělského týmu se, mimo jiných velikých hvězd, nacházely i čtyři z Madridu - trio železného bloku Los Blancos (Zamora, Jacinto, Ciriaco) a také vynikající útočník Luis Regueiro. V té době se tento turnaj hrál již o prvního zápasu pohárovým způsobem a hned v prvním utkání dokázalo Španělsko porazit 3:1 Brazílii. V následujícím kole čeká přemožitele Kanárků domáci Itálie, se kterou se hrálo i po prodloužení 1:1 a utkání se tak následující den muselo opakovat. Byla zde ale jedna velká překážka - kvůli brutální hře soupeře nemohlo nastoupit sedm španělských hráčů! Obrana s Quincocesem, který nosil kapitánskou pásku po zraněném Zamorovi, si radila velice dobře, ale... Meazza střelil vedoucí gól Italů po evidentním faulu, který švýcarský sudí (raději) neviděl, na Boschu, který byl po tomto faulu navíc zraněn. Španělsko tak utkání dohrávalo v desíti mužích, protože již nemělo koho vystřídat. Španělsko tak nakonec prohrálo 1:0 a pro našeho obránce tak skončil sen o medaili z Mistrovství světa. Útěchom mu pak bylo, že byl vybrán za nejlepšího obránce tohoto mistrovství.

Následujícím a zároveň i posledním významnějším úspěchem Jacinta byl španělský pohár z roku 1936, když ve finále porazil Real Madrid vého největšího rivala z Barcelony 2:1. Po dalších pěti letech bez úspěchu se po posledním utkání - 31. června roku 1941 - rozhodl pověsit kopačky na hřebík. V Realu Madrid tak nastupoval úctihodných deset let. Co Jacinto pro Real Madrid znamenal podtrhuje i fakt, že jakmile zakončil svou fotbalovou kariéru, tak se klub z hlavního města propadl až na desáté místo v tabulce z celkových čtrnásti týmů. V bílých barvách Los Blancos celkem odehrál 132 utkání v La Lize a 35 v Copa del Rey a to není málo, když zopakuji, že tehdy hrálo pouze čtrnáct mužstev.

Po ukončení fotbalové kariéry přišla kariéra trenérská. Nejprve se ujal Realu Zaragozy, později pak, krátce, španělské reprezentace. V sez=oně 1945/46 získal s Realem Madrid španšlský pohár. Od roku 1947 sedm let trénoval Valencii, kterou v letech 1949 a 1954 dovedl k zisku Copa del Rey. Sezónu 1954/55 strávil v Madridu jako trenér Atlética, počemž se v roce 1958 vrátil do Valencie, kterou trénoval ještě jednu sezónu. Na jeho čest byly napsány také krátké poetické texty. Jeden z nich, od autora José Garcii Nieta, se mi podařilo nalézt:

Yo no canto, Jacinto tu azarosa
vida - valla que todo lo detenía,
ni canto tu entrada impetuosa
que a toque de balón al sol vencía.

Jacinto Quincoces zemřel 10. května roku 1997 ve Valencii.