Amancio Amaro

Celým jménem Amancio Amaro Varela, kterého fanoušci nazývali zkráceně Amancio, se narodil 16. října roku 1939 v Galícii, přesněji ve městě La Coruňa. Ve své kariéře nastupoval pouze za tři týmy. Prvním byla španělská reprezentace a na klubové úrovni pak Deportivo La Coruňa a především slavný Real Madrid.

Klubová kariéra
Amancio Amaro začal svou fotbalovou kariéru ve svých patnácti letech v klubu Victoria, což byl malinký klub z města jeho bydliště. V sezóně 1958/59 se tento klub spojil s větším Deportivem La Coruňa, který tehdy hrál druhou nejvyšší fotbalovou soutěž ve Španělsku. O pár let později se s tímto klubem radoval z postupu do Primera Division a od té doby na sebe, díky skvělým výkonům, Amancio upoutal pozornost agentů těch největších fotbalových klubů celého světa.

Mladá hvězda by nikdy nepřestoupila do Realu Madrid, kdyby u jejich kormidla nebyl Santiago Bernabéu Yeste, který měl pro Amancia neuvěřitelnou slabost. Do Deportiva tak vyslal své nejlepší vyjednavače, ale galicijský klub si za hráče řekl na tehdejší dobu astronomických 10 milionů peset. S tím se vyjednavači Los Blancos nechtěli smířit a tak zavolali prezidentovi královského velkoklubu, který byl v té době na dovolené v Santa Lopa. Ten jim ale vzkázal jasnou zprávu: "Bez Amancia se do Madridu nevracejte."

Amancio se tak stěhoval do hlavního města španělska v červnu roku 1962 po velmi úspěšném obdobé Realu Madrid, který měl na kontě pět vítězství v řadě v Poháru Mistrů. Spolu s ním přišli také mimo jiné Zoco, Muller či Yanko Daucik. Na Santiago Bernabéu debutoval v zápase proti Betisu Sevilla, ve kterém Real Madrid zvítězil 5:2 a jednu branku vstřelil právě Amancio. V evropských pohárech poprvé nastoupil v remízovém utkání 3:3 proti Anderlechtu.

Během sezóny 1963/64 se Real Madrid dostal i díky Amanciovi až do finále Evropského poháru, ve kterém ale nestačil na Inter Milan a prohrál 3:1. O rok později přišel ještě horší výsledek, když se jeho tým loučil již ve čtvrtfinále s Benfikou Lisabon. Následující sezóny ale přinesly úspěch. Trenér Los Blancos, Miguel Muňoz, si do týmu přivedl mnoho mladíků, například Pirriho, Velázqueze, Sanchíse či Grossa. S těmito hráči vytvořil takzvaný Ye-Ye tým - silný a odpovědný v zadních řadách a doslova devastující v útočné fázi. Real Madrid se opět dostal až do finále Evropského poháru a tentokrát se 11. května roku 1966 na stadionu Heysel Stadium v Bruselu radoval z vítězství. Do utkání vstoupil lépe Partizan Bělehrad, který se po brance Vasoviče radoval z vedení. Pak ale přišel Amancio se skvělou individuální akcí, po které srovnal a o pár okamžiků později střelou z 30 metrů rozhodl o vítězství. Tohoto večera nechal tým Miguela Muňoze doslova duši. FIFA vypsala tento rok nejlepší evropskou jedenáctku, ve které měli tu čest pouze dva zástupci španělského fotbalu - Joaquín Navarro, obránce merengues, a právě Amancio, jehož sláva se rozprchla po celém světě.

Za prvních šest let v královském Realu s tímto klubem získal šest ligových titulů. Další tři získal o něco později, k tomu také přidal dvakrát titul Pichichi pro nejlepšího střelce soutěže (1969 a 1970). Na svém kontě má také tři úspěchy v poháru Copa del Rey. Kopačky na hřebík Amancio pověsil v roce 1976. Z Realu Madrid ale neodešel a doplnil tak vedoucí personál tohoto klubu.

Reprezentační kariéra
Za reprezentační tým si Amancio zahrál poprvé proti Rumunsku a následně si připsal ještě 41 startů, ve kterých zaznamenal 11 branek. Byl členem nějvětšího fotbalového úspěchu Španělska, které dokázalo v roce 1964 získat Mistrovství Evropy. Ve finále porazil tým s Amanciem urputně bránící Sovětský svaz poměrem 2:1.

Trenérská kariéra
Amancio ani nadále nechtěl odejít ze světa fotbalu a začal trénovat juniorské týmy Realu Madrid. Po jedné sezóně se ale rozhodle odejít a věnovat se podnikání. Do klubu se vrátil v roce 1982, kdy se novým prezidentem stal Luis de Carlos.

Bývalý vynikající útočník si pod svá křídla vzal rezervní Castillu, se kterou ihned postoupil do Segundy Division. V týmu se tehdy mohl chlubit takovými hráči, jako například Emiliem Butraguenem, Michelem, Sanchisem, Martínem Vázquezem a Miguelem Pardezou.

V sezóně 1985/86 přijal nabídku trénovat první tým Realu Madrid. Výsledek ale nebyl takový, jaký se očekával a tak Amancio svůj post opustil. Po čase, ve kterém byl konzultantem klubu odešel Amancio do sportovního podniku Kelme, ve kterém byl odpovědný za oblast okolo Madridu.